Struny jsou další položkou, která celkem významně ovlivní zvuk kytary a v některých případech umí z kytary dostat i o třídu lepší zvuk, i když jen velmi dočasně. Síla strun také výrazně ovlivňuje kvalitu každého zahraného tónu.
Síla strun se udává podle síly nejtenčí struny v sadě (struna "e") a číslo vždy najdete na obalu.
Obecně čím slabší struny (sady strun) , tím je tón ostřejší , měně hlasitý, s delším sustainem , ale také plošší
pro sólovou hru, hůře se vytváří výraz a dynamika jednotlivého tónu.
Naopak čím silnější struny, tím je tón dynamičtější, hlasitější, celkově kultivovanější, s kratším dozvukem,
barevnější a konkrétnější.
Z toho vyplývá, že slabší sady se hodí více k rytmickým doprovodům, tyto doprovody zní kompaktněji a případné doplňující rytmické údery do strun např. při rychlejším tempu (např. španělské rytmy pomocí slabšího trsátka) budou dobře a vyrovnaně znít.
Silnější struny se více hodí více k sólové hře, jednotlivé tóny při sólech i doprovodech jsou více čitelné a od sebe rozeznatelné (což ale nemusí být vždy žádoucí) , a máte navíc jistou dynamickou rezervu pro barevnější hru. Hra na silnější struny a práce se samotným tónem (vibráto, natahování) je ale obtížnější. Pokud hrajete na akustickou kytaru a chodíte s nástrojem např. po zpívaných nebo k táboráku, asi oceníte silnější sady síly 12,nebo 13.
Prvním omezením, na které je třeba brát ohled je druh kytary na kterou hrajete.
Pokud vlastníte klasickou kytaru (španělku), rozhodně vám nedoporučuji vázat silnější
struny než 11. Ideální je pohybovat se do tloušťky 10 u kovových strun, nebo používat struny nylonové.
Při použití silnějších sad existuje nebezpečí postupné deformace ozvučné desky, nebo odtrhnutí kobylky.
V případě ostatních akustických kytar se můžete svobodně rozhodnout, většinou v v rozmezí tl. od 09 do 13.
Tyto nástroje mají odpovídajícím způsobem vyztuženou vrchní desku, aby se nebortila. Navíc mají i
jiný typ kobylky, která takové zatížení snese.
U elektrických kytar se sady pohybují nejčastěji v síle 08 až 11
Pro blues se např. hodí slabší sady (pro začátečníky) z důvodů pohodlné práce s tónem - natahování, vibráto ap.,
což je základ barevné hry. Čím zručnější hráč, tím silnější struny si může dovolit používat.
U silnějších sad
je solidní vytahování strun např. v rozsahu kolem jednoho tónu obtížnější a často se stává, že to nezní jak by mělo.
Zkuste ale natáhnout strunu ze sady 13 např. o 1,5 tónu - to už si zahráváte se zdravím prstů.
Není ale problém i na elektriku hrát na silnější sady , pokud k tomu máte nějaký důvod.
Billy Gibons ze ZZ TOP ale např. hraje na 08 , naproti tomu někteří bluesmani (Steve Ray Vaughan, †) hrají na 13 struny, i když
dlužno dodat, že sílu většinou kompenzují celkovým podladěním kytary, většinou o jeden tón.
Dalším kritériem pro výběr síly strun je styl muziky který hrajete a styl hry. Pokud vám struny často praskají, volte silnější sadu, nebo si zkontrolujte ostrost hran na kobylce a na vrchním pražci. Pokud často natahujete struny a pracujete s tónem (vibráto...) - volte slabší sady, aby to správně znělo a neodvařili jste si prsty. Pokud hrajete např. bluegrass na akustickou kytaru - potřebujete sadu min. 12 , nejlépe ale tl. 13. Pokud při hře používáte často skluzy - můžete koupit struny s hlazeným povrchem. Na rytmické doprovody vícejakostních akordů zas slabší sady 08,09,10 a slabší trsátko, ... atd.
Co se týká značky, než se definitivně rozhodnete, je třeba si vyzkoušet různé sady jak budou sedět vám i nástroji - zejména u akustických kytar. Např. já mám 2 akustiky a používám na kytaru Martin struny GHS phospor bronze, na druhou kytaru (Lebeda D18) zas D´Addario , na elektriku Gibson LP pak natahuji sadu Ernie Ball - ale určitě by se našly i jiné vyhovující sady.
Struny mají také svojí charakteristiku náběhu a výdrže. Některé hrají po natažení velice silně až lehce
nepřirozeně, nebo ostře, po půlhodince hraní ale spadnou na určitou mez a tam drží po nějakou dobu.
Jiné zas po natažení nejsou tak brutální a ihned mají poslouchatelný zvuk.
Můžete vyzkoušet i některé speciality s prodlouženou trvanlivostí , např. pro akustiky struny Elixír . Ty jsou potažené
miniaturní vrstvou teflonu, takže se do spár vinutí nedostane nečistota, která hlavně způsobuje
omezení kmitu struny a tím ztrátu zvuku. Mají také většinou jemnější strukturu (povrch) a jsou příjemné na hraní.
Tyto struny jsou dražší ( cca 300 - 500Kč), ale vydrží mnohem déle i se solidním zvukem, zvláště pokud hrajete prsty.
Hlavně pro horší, nebo průměrné nástroje jsou tyto struny solidní volbou a dokáží celkem dost
zvednou kvalitu výsledného zvuku.
I když - občas, když v hudebninách zkouším nové akustické
kytary (na kterých jsou takové struny natažené), se mi zdá, že struny hrají víc, než kytara samotná
- což je podle mě trochu šidítko na zákazníky.
Pozn.: dobrá kytara se pozná podle toho, že zní dobře i se starými strunami.
Navazování strun se může zdát triviální, ale vídávám struny navázané např. pouze jednou až dvěma
otáčkami. To samozřejmě způsobuje zejména u slabších strun časté rozladění. U basových strun postačí
2-3 otáčky, ale u slabého "e" a "h" doporučuji min. 6 otáček (já u nich navíc ještě přidávám dvojité
provlečení na začátku).
Další záležitostí jsou konce strun. Někdo je nechává celé, nezkracuje, pouze jejich konce stočí do
kruhu o průměru 2-3 centimetry a zaplete, aby držely tvar. Je to zdůvodů rezervy - kdyby struna praskla u kobylky, pouze se na ní naváže
koncový váleček, struna se posune z rezervy, znovu naváže a není třeba jí měnit za novou.
Jednou z příčin praskání strun u kobylky, může být mimo nadmíru razantní hry i chybně upravená kobylka. Já jsem praskání strun již u několika lidí ( i u sebe) odstranil vhodnou úpravou kontaktní plochy kobylky - hrana nesmí být přiliž ostrá.
Na závěr už jen poznámku - struny je vhodné měnit jednu po druhé, aby krk nemusel tolik
pracovat a konce strun si zakončete podle obr. výše. Každý kdo si někdy zapíchl strunu
do prstu ví, jak je to nepříjemné.